Zbořený kostel sv. Floriána (květinový kostel)

Kaple sv. Floriána

Černovice neměly až do začátku 18. století vlastní kostel ani kapli a byly přifařeny do Komárova. Na výživu faráře musely odváděti přifařené obce farářský desátek. Černovičtí občané farářský desátek neradi dávali a neodváděli celý. Často proto docházelo ke sporům mezi proboštstvím komárovským jako zástupcem fary a kartouzským klášterem, který byl černovickou vrchností.

Předchůdcem kostela svatého Floriána se stala kaple, zasvěcená stejnému světci. Kaple byla postavená na návsi a byla vysvěcena v roce 1718. Stihlo ji několik živelních pohrom: dne 22. března 1772 věž a střecha lehly popelem, byly však už 3. prosince 1772 znovu pořízeny a kaple byla opět 9. prosince 1776 nově vysvěcena. Dřevo věže však brzy zpráchnivělo a shnilo, takže r. 1799 na místo ní byla postavena nová věž.

K dalšímu poškození kaple došlo v roce 5. srpna 1823, kdy uhodil do věže blesk, zapálil ji, shořela i střecha a celá kaple byla velice poškozena. Roku 1882 byla vichrem shozena věž a roku následujícího 1883 byla shozena vichrem i střecha a zdi potrhány. Tentokrát nebyly škody opravovány a za několik let na to a to v listopadu 1897 černovičtí celou kapli zbourali a 27. března 1898 položili základní kámen nového kostela.

Posvěcení kostela

Brněnské Černovice byly městskou částí s převážně německým obyvatelstvem. Komárovská farnost, pod kterou Černovice patřily a dodnes částečně patří, nepatřila paradoxně k těm největším[1]. Přesto se Černovice dočkaly svého kostela dříve než třeba větší Židenice či oblast kolem ulice Křenová. Kostel byl  posledním příkladem historismu v Brně[2].

Už desetiletí toužili dobří němečtí sedláci z Černovic u Brna po vlastním kostele ve své obci. Je známo, že obec Černovice se vždy vyznačovala bázní Boží, pílí a věrností císaři; a mnozí žasli, že Boží požehnání vládlo právě této německé obci. Jen jedno se zdálo, že obci chybí, aby si získala pověst katolické vzorové obce: dům Páně.[3]

Stejně zajímavý jako příběh kostela je i příběh jeho tvůrců. V literatuře se obecně traduje, že architektem kostela byl Germano Wanderley. Na základě několika dokumentů se nám ovšem podařilo zjistit, že Wanderley byl spíše stavebním dozorem a přepracoval pouze původní plány. Původními autory kostela totiž byli architekti Vojtěch Dvořák a Karel Welzl. Tuto domněnku už vyjádřil Aleš Filip a my se pokusíme tuto domněnku potvrdit. V každém případě je právě spolupráce těchto tří pánů pro kostel a národnostní situaci v brněnských Černovicích příznačná. Wanderley je rodákem z Brazílie, Němcem a protestantem, který vedl dlouhé roky stavební odbor německé průmyslové školy v Brně. Votěch Dvořák a Karel Welzl působili naopak na konkurenční české průmyslové škole, na které se v roce vysvěcení kostela Dvořák stal ředitelem.

Architekti projekt vypracovali v roce 1894 a dostali za něj zaplaceno 500 zlatých. Projekt se ovšem setkal s problémy při schvalování na okresním hejtmanství, které mu vytýkalo především nedostatečnou velikost. V roce 1897 reagovali oba architekti na některé připomínky a projekt přepracovali.

Z jejich reakci uvádíme:

Při návrhu půdorysu bylo pro projektant směrodatné zadání stavebního výboru. V něm byl požadován malý kostel (jako náhrada kaple), tedy žádný farní kostel, který měl být v gotickém stylu s maximálním náklady 25 000 zlatých.

Co se týká velikosti, bylo farním úřadem v Komárově zadání, aby kostel nebyl větší než farní kostel v Komárově. Protože stavební výbor nyní rozhodl o zvětšení kostelní lodi o okenní osu, změnili projektanti půdorys kostel, čímž získá celý kostel. Po prodloužení kostela činí plocha kostelní lodi 150 m2 a měla by dostačovat pro účely tohoto kostela. [4]

Architekti dle svého vyjádření dále provedli další změny, například sakristie a křtitelnice byly zařazeny na evangelijní stranu. Klenutí kostelní lodi je provedeno pomocí gotické valené klenby s lunetami s výjimkou hlavní klenby, která nemá vrchol, ale tato část je dělena kamennými žebry. Podobně zaklenutá je například dvorní kaple v Kasselu.

Není jisté, zda tyto jejich provedené změny se staly už základem pro vlastní realizaci. Z článků, které byly zveřejněny při slavnostním svěcení kostela, spíše vyplývá, že architekt Wanderley ještě tyto jejich návrhy přepracoval a především se zasloužil o zvětšení kostela.

Kostel byl nakonec postaven v roce 1899. Jeho podobu popisuje německý deník Tagesbote:

Jednolodní kostelní prostor se čtyřmi klenebními poli je rozšířen dvěma vysokými a širokými výklenky na obou stranách, které vznikly při vysunutí podélných zdí mezi opěrnými pilíři. Lomená křížová klenba zdobená žebry s vrcholem 12 metrů nad zemí. Triumfální oblou dělí kostelní loď od presbytáře, na jehož stranách se nachází přístavby pro vchod kněze a sakristie. Kostel orientovaný z východu na západ má na západní straně vchod, nad kterým ční 4,5 metrů široká a 34 metrů vysoká věž. Hlavní vchod je zdobený portálem a vede do malé vstupní síně, kde je umístěna votivní tabule s nápisem „Ke slávě Boží a ke zbožné vzpomínce na 50-leté jubileum vlády jeho veličenstva císaře Františka Josefa I. Postaveno 1898, vysvěceno 1899.“[5]

Jak kostel fungoval?

Po svém vysvěcení začal kostel žít běžným životem. Nekonaly se v něm mše každý den, ale především ve významné svátky. Jedním z nich byl svátek patrona kostela sv. Floriána. Tehdejší májové slavnosti byly velkou událostí a scházeli se na nich hosté z širokého okolí. Ve svých vzpomínkách na tyto slavnosti vzpomíná i černovický spisovatel Oskar Camillo Hampel.

Kostel byl také postupně doplňován o další výzdobu. Dva roky po posvěcení, 15. září 1901, byl posvěcen nový postranní oltář. Jednalo se o tyrolskou řezbářskou práci a byl to dar sester Magdaleny a Evy Schwabových z Černovic. Slavnostní svěcení vykonal farář Roháček z Komárova za asistence kaplana Karla Kolíska.

Za první světové války přišel kostel o zvony. Eva Schwabová darovala kostelu nové tři ocelové zvony, které odlila zvonařská firma Manoušek. Zvony posvětil Dr. Josef Pospíšil.

Už při svěcení kostela si noviny dělaly z černovického kostela legraci kvůli tomu,že nemá hodiny. Až v roce 1925 byly nákladem Marie Saidové, která byla vdovou po hospodáři z Černovic, pořízeny věžní hodiny v ceně 2833 Kč. V roce 1933 pak byla provedena generální oprava kostelní střechy.

Poškození a konec

Kostel byl poškozen při spojeneckém bombardování 20. listopadu 1944. Byl zničen presbytář, část sakristie a poškozeny klenby a zdivo hlavní lodi. V roce 1946 byl presbytář znovu vyzděn, opravena sakristie a proveden krov s krytinou. Tyto úpravy byly provedeny stavitelem Lorenzem z Komárova a náklady byly hrazeny z poválečných náhrad a z částky deponované u ZNV v Brně jako příspěvek pro budoucí opravu chrámu. Zásadním problémem obnovy kostela se ovšem ukázalo být vlastnictví kostela městem Brnem.

V roce 1947 bylo výměrem rozhodnuto o obnově kostela a potřeba jeho rekonstrukce byla potvrzena i protokolem stavební komise technického referátu ÚNV roce 1952. Paradoxně v tom stejném roce technický referát požádal o povolení kostel zbořit.

Na základě nálezu stavební komise byl kostel zabezpečen tak, aby neohrožoval bezpečnost občanů. Hlavní vchod byl zamčen řetězem a stejně byla uzamčen přístup na kůr a do věže. Vstup do sakristie byl dokonce zazděn. Silný řetěz byl ovšem záhy přeřezán a byly vylomeny dveře vedoucí na kůr. Farář Karel Šmerda si stěžuje, že i přes tato porušení zákona státní moc nekoná.

Farář Šmerda se celou dobu snažil o záchranu kostela a jeho převod do církevního vlastnictví. Neměl ale možnost získat dostatek finančních prostředků na jeho opravu.

[1] KUBÍČKOVÁ, Jana, FILIP, Aleš: Dva filiální kostely komárovské farnosti. Konfesně národnostní příběh z brněnského fin de siécle. S. 277

[2] Viz například Nález komise stavební technického referátu ÚNV v Brně ze dne 19. května 1952.

[3] Die Kaiser Jubileumskirche in Czernowitz. In Mährischer Volksbote.

[4] Okresní archiv Brno-venkov

[5] Tagesbote