Psychiatrická nemocnice

Historie Psychiatrické nemocnice v Brně začíná v roce 1861. Jednalo se o historický počin, který sehrál v rozvoji ústavní psychiatrie významnou úlohu. Duševně nemocným se poprvé na Moravě dostalo humánní a lékařské péče ve specializovaném ústavu. Na svou dobu moderní ústav se stal vzorem pro budování dalších podobných zařízení v Rakousku-Uhersku.
U zrodu tohoto projektu stál Josef Ignác Čermák, který je považován za jednoho ze zakladatelů moderní psychiatrické péče je považován. Zemský ústav pro choromyslné, jak se tehdy nemocnice nazývala měl při otevření 228 pacientů. Areál projektoval Josef Seifert a stavěl stavitel Arnold. Kamenické a sochařské práce provádět Adolf Loos. V areálu tehdy bylo celkem 9 budov – vstupní budova, márnice, hlavní budova, střední budova, levá a pravá zadní budova, kaple, skleník a hospodářská budova na jihovýchodním okraji.

Statut černovického ústavu uváděl, že jde o dobročinný ústav k léčení léčitelných a přechovávání neléčitelných a zároveň škodlivých duševně nemocných. Odmítáni byli epileptici, idioti a kreténi. Všichni zaměstnanci ústavu měli pracovní náplň. Lékaři prováděli denní vizitu, stanovovali diagnostické závěry, terapii, léčebný režim a léčbu prací. Léčení se provádělo podle zásad a možností současné vědy, zacházení s pacienty vycházelo z principů humanity. Čermák také vypracoval domácí řád, který je natolik moderní, že je v zásadě dosud platný. Jeho zavedená etika v léčebnách je stále aktuální. Je pro ni charakteristické vlídné zacházení s nemocnými, zákaz trestů, familiárního chování, tykání, vyhrožování, vytýkání psychopatologických příznaků… „Čermákem končí na Moravě opatrovnická a azylová psychiatrie a začíná psychiatrie nemocniční a ústavní, vybudována na vědeckém základě.“
V průběhu dalších let prošel ústav různými vývojovými etapami odpovídajícími vývoji psychiatrického léčení v Evropě. Původně koridované stavby se začaly doplňovat pavilony, jejichž kapacita se postupně zvyšovala z počátečních tři sta třiceti pacientů až na jeden tisíc tři sta, aby se ustálila na současných necelých osmi stech pacientech.

Hlavní budova

Hlavní budova má předsazený střední rizalit a dvě boční křídla. Po postavení sloužil střed budovy i jako byty. Budova má celkem tři podlaží a je celá podsklepená. Do hlavního schodiště původně ústil byt ředitele, domácího lékaře, správce, pomocného lékaře, duchovního a do společenské místnosti. Pravé křídlo mělo pět oddělení pro muže, levé pro ženy. Zajímavostí je, že věž, která je viditelná i z dálky, není nad kaplí, ale nad hlavní budovou. Ve vstupní části najdeme 4 pamětní desky – 1861 (položení základního kamene), 1863 (dokončení stavby), pamětní deska Aleše Húska a padlých v bojích r. 1945

Socha Josefa II

Jedná se o nejzajímavější a nejcennější sochu v areálu. Zhotovil ji Antonín Břenek ve stylu historizujícího baroka. Socha byla odlita v Blansku a vztyčena v roce 1892 jako součást sousoší, které bylo vztyčeno před Německým domem (Moravské nám.) a měla původně impozantní podstavec s nápisy. Sousoší mělo tyto části: Obchod, Tolerance, Josef II. – rakouský vklad pokroku. V r. 1919 čeští vlastenci sochu shodili, Obchod a Tolerance byly přesunuty na ul. Františkánskou, dnes stojí v Lužánkách. Později se na sochu zapomnělo a dostala se do areálu starých brněnských jatkách (mezi Olomouckou a Křenovou). V roce 1947 objevil sochu Vincenc Makovský a nechal ji přesunout na nádvoří fakulty architektury na Poříčí. Zásluhou ředitele Nevrkly a architekta Karla Volavého (hlavní architekt Ústav národního zdraví) se v roce 1988 dostala do areálu PNB. Nemocnice sochu nechala na svoje náklady opravit. A to, že zde je socha Josefa II. má i hlubší smysl. Tento panovník totiž vydal patent, díky němuž začali být nemocní s psychiatrickou diagnózou považováni za pacienty.

Park

Jedná se o druhý největší park v Brně. Najdete zde vzácné stromy, ale i veverky, žáby… (nejohroženější obojživelníci v ČR) apod.

Kontakt

  • Húskova 1